Karlovarský kraj. Miliarda navíc, kterou vyjednala data

Nejmenší kraj a nejkratší čas

Karlovarský kraj vstupoval do jednání o Fondu pro spravedlivou transformaci s nejhorší výchozí pozicí ze tří českých uhelných regionů. Podle dat ČSÚ za rok 2019 byl jediným regionem republiky, který nedosahoval ani 60 % průměru Evropské unie v hrubém domácím produktu na obyvatele. Konkrétně 58 %, zatímco Ústecký kraj 66 % a všechny ostatní kraje přes 70 %. Na 1 000 zaměstnanců tu připadalo 1,7 pracovníka výzkumu a vývoje, v Moravskoslezském kraji 8,7. Je to jediný kraj bez veřejné vysoké školy. V roce 2020 skončilo zplyňování uhlí ve Vřesové a práci ztratilo zhruba 800 lidí.

Zadání znělo jednoduše a nepříjemně zároveň. Bez plánu spravedlivé územní transformace, který jako součást operačního programu schvaluje Evropská komise, nelze z fondu čerpat nic. Krajská část je jeho podkladem, termíny běžely a dokument, který obvykle vzniká roky, musel být hotový v řádu měsíců. Kraj neměl vlastní analytickou kapacitu, na které by ho postavil.

O miliardu se hrálo v tabulce, ne u kulatého stolu

První otázka nezněla, co s penězi. Zněla, kolik jich vlastně bude. Na tři uhelné kraje připadalo po odečtení technické pomoci zhruba 41 miliard korun a v úvahách o jejich rozdělení se objevovala kritéria jako počet obyvatel nebo objem hrubého domácího produktu. Pro Karlovarský kraj šlo o nejhorší možnou logiku. Na obyvatelstvu tří krajů se podílí 12,7 % a na jejich ekonomickém výkonu 10,8 %, takže dělení podle velikosti by z něj udělalo drobného příjemce právě proto, že je malý a slabý.

Náš návrh vycházel z jednoduché úvahy. Fond se jmenuje Fond pro spravedlivou transformaci, ne fond pro velké regiony, a rozdělovat by se tedy mělo podle toho, jak náročnou transformaci má který kraj před sebou. Postavili jsme proto sedm skupin indikátorů, které přímo odpovídají účelu nařízení. Závislost na těžbě a struktura trhu práce, energetická a emisní náročnost ekonomiky, ekologické zátěže, kapacity výzkumu a vývoje, podnikatelské prostředí a nutnost dojíždět za prací. Každý indikátor je poměrový, každý má uvedený zdroj a každý je přepočitatelný.

Druhý argument byl o čase. Původní podklady pracovaly s daty za rok 2018, případně s průměry několika starších let. V uhelných regionech se přitom situace mění rychle a rok 2020 s koncem zplyňování ve Vřesové posunul postavení Karlovarského kraje výrazně. Přepočítali jsme proto celou sadu na nejaktuálnější dostupná data a ukázali, o kolik se výsledek liší.

Vláda nakonec 24. května 2021 rozhodla jinak, než z našeho modelu vycházelo. Moravskoslezskému kraji připadlo 18,9 mld Kč, Ústeckému 15,8 mld Kč a Karlovarskému 6,3 mld Kč. Kraj s tím spokojen nebyl a o vyšší podíl usiloval dál, včetně podnětu k Evropské komisi. Ta ho v létě 2021 odmítla s odůvodněním, že Karlovarský kraj má v přepočtu na obyvatele nejvyšší podporu ze všech uhelných regionů Evropské unie.

Právě v tom je ale výsledek, se kterým se do jednání šlo. Původní představa pracovala s dělením podle velikosti kraje a z té by na Karlovarský kraj zbylo zhruba 5,2 miliardy. Skončil na 6,3 miliardy a v propočtu předloženém vládě na 21 221 Kč na obyvatele proti 19 271 Kč v Ústeckém a 15 682 Kč v Moravskoslezském kraji. Miliarda a sto milionů navíc proti výchozí představě je u kraje s ročním rozpočtem v jednotkách miliard zásadní částka. Data ji nezískala sama, ale bez nich by u jednacího stolu nebylo o čem mluvit.

Uhlí se těžilo na Sokolovsku. Nejhůř na tom bylo Ašsko

Druhá otázka zněla, kam v území mají peníze jít. Nabízela se odpověď, která zní logicky. Fond je určený na dopady útlumu těžby, takže podpora patří tam, kde se těžilo, tedy na Sokolovsko. Kdyby se území podpory vymezilo takhle, zbytek kraje by z fondu neviděl skoro nic.

Rozhodnout se muselo rychle, proto jsme ve sprintu zpracovali situační analýzu všech sedmi správních obvodů kraje. Spočítali jsme 25 indexů a každý z nich porovnali s hodnotami všech 205 obvodů v Česku a Prahy. Do výpočtu vstoupila oficiální statistika, otevřená data, robotický sběr inzerátů z pracovních portálů a z evidence Úřadu práce, výpočty dojezdových časů, prostorové analýzy v GIS a indexy z projektu Obce v datech. Vznikl profil každého obvodu zvlášť, ne jeden průměr za kraj.

Obraz, který z toho vyšel, popřel intuici. Sokolovsko, kde se těžilo, v těchto datech nejhorší nebylo. Nejhorší hodnoty se koncentrovaly na periferiích, tedy na Ašsku, Kraslicku a Ostrovsku. V nabídce práce skončila Aš úplně poslední ze všech 206 srovnávaných území a Kraslice 198. V podílu obyvatel v exekuci jsou Kraslice 200. se sedmnácti procenty dospělých, Sokolov 199. a Cheb 197. V dojezdu do nemocnice jsou na konci Mariánské Lázně, Kraslice a Aš. A v poslední třicítce podle exekucí je všech sedm obvodů kraje bez výjimky.

Nejpřesvědčivější byl ale rozpor, který by při vymezení podle těžby nikdo neviděl. Aš patří k nejčistším územím v Česku, ve znečištění je 40. z 206. Kdyby se území podpory vymezilo podle emisí nebo podle důlních jam, Ašsko by vypadlo jako první. Přitom je to obvod s nejhorší nabídkou práce v celé republice.

Tohle rozhodlo o tom, že území podpory je celý Karlovarský kraj, ne jen jeho těžební část. Bez sedmi samostatných profilů by argument nebyl k dispozici, protože krajský průměr rozdíl mezi Sokolovem a Aší spolehlivě schová. Zároveň to změnilo obsah plánu. Ašsko a Kraslicko totiž chybělo i v zásobníku projektů, takže bylo od začátku jasné, že samotné otevření území nestačí a projekty tam bude potřeba aktivně vyvolat.

Peníze mířily jinam, než na co fond je

Třetí otázka zněla, do čeho peníze půjdou. Kraj měl v tu chvíli databázi zhruba 220 projektových záměrů sesbíraných v území. Vypadalo to jako hotový zásobník. Prošli jsme ho proti nařízení o Fondu, tedy proti tomu, co fond skutečně financuje a komu.

Výsledek byl nepříjemný. Celých 61 % záměrů, které představovaly 71,5 % veškerého finančního objemu, nespadalo do žádné z podporovaných oblastí. Mezi zbylými dominovala čistá energie se 42 % počtu a 48 % objemu, tedy oblast, která se navíc silně překrývala s jinými operačními programy. Naopak rozvoj kompetencí, pod který spadají tři samostatné oblasti přímo vyjmenované v nařízení, zastupovaly celé tři projektové záměry.

Tři čtvrtiny peněz v zásobníku si nárokovaly velké podniky, zatímco na malé a střední podniky připadalo 0,4 % objemu. To je přesně opačné rozložení, než jaké fond předpokládá. Územní pohled ukázal totéž z druhé strany. Záměry se soustředily do Karlových Varů, Sokolova a Františkových Lázní, zatímco celé Ašsko a příhraniční oblasti na severozápadě kraje v databázi chyběly úplně.

Z toho vzešlo doporučení, které se poslouchalo špatně. Zásobník nemohl sloužit jako zásobník, mohl sloužit jako varování. Navrhli jsme proto výzvu na strategické projekty s pravidly odvozenými přímo z nařízení a s hodnocením podle transformačního potenciálu, připravenosti a technické proveditelnosti. Kdo chtěl peníze, musel doložit, čím pomůže transformaci území, nikoli čím pomůže sobě.

Tím se otočil směr, kterým peníze mířily. Původní představa počítala hlavně s podporou velkých firem v území. Ve výsledné sadě jedenácti strategických projektů má devět nositelů z veřejné sféry, od kraje přes města Aš a Boží Dar až po veřejnou výzkumnou instituci a vysokou školu. Zbylé dva patří Sokolovské uhelné a oba míří do obnovy a dekontaminace území po těžbě, tedy do oblasti, kterou nařízení výslovně podporuje. Velké podniky z výběru nezmizely, prošly ale stejným testem jako ostatní. Nešlo o ideologické rozhodnutí, ale o důsledek pravidel, která z nařízení plynou, a o schopnost je doložit čísly.

Z čísel dokument, který se dá schválit

Teprve nad touto základnou dával smysl samotný Plán. Dostal vizi „Jsme krajem příležitostí, kde je vítán každý“, tři provázané priority a šest tematických programů, ke kterým je přiřazena alokace i soustava ukazatelů s milníky pro roky 2024 a 2026. Celá struktura je navázána na sedmnáct cílů udržitelného rozvoje, takže se dá vykazovat i mimo logiku jednoho operačního programu.

Strategické projekty přitom nejsou seznam přání. Každý má nositele, rozpočet, harmonogram a přiřazení k oblasti podporované z fondu. Podoba té sady je nejlepším důkazem, kam se plán posunul.

Co z toho měl kraj

Datová analýza území je v takové zakázce užitečná jen tehdy, když se dá převést na věty, se kterými jde vyjednávat s ministerstvem, s vládou i s vlastními zastupiteli. Následující převod je jádrem celé práce.

Součástí odpovědí bylo i to, co si klient přál slyšet nejméně. Že jeho vlastní zásobník projektů je z velké části nepoužitelný. Že dělení podle velikosti kraje mu nikdy nemůže vyjít dobře. A že bez schopnosti doložit potřebnost čísly zůstane vyjednávání jen výměnou dojmů. Právě tyhle věty nakonec rozhodly o výsledku víc než kterákoli kapitola s vizí.

Bez datové základny by šlo jen o názor proti názoru

Na začátku stály tři kraje, jeden fond a velmi silné emoce na všech stranách. Datová základna udělala tři věci, které by jinak nešly. Zaprvé přeložila slovo potřebnost do sedmi měřitelných indikátorů, u nichž se dá spor vést věcně. Zadruhé nahradila zastaralá data aktuálními a ukázala, o kolik se tím výsledek posouvá. A zatřetí dala každému číslu dohledatelný veřejný zdroj, takže protistrana mohla výpočet přepočítat, ale nemohla ho odmítnout jako dojem.

Stejně tak je poctivé říct, co data neudělala. Nerozhodla. Konečné rozdělení alokace bylo politické rozhodnutí vlády a Karlovarský kraj se s ním neztotožnil. Data ale určila, o čem se jednalo, a posunula výchozí bod. Rozdíl mezi mechanickým dělením podle velikosti a výsledkem je 1,1 miliardy korun, které se dnes v kraji rozdělují do škol, brownfieldů a výzkumných kapacit. Podle údajů programu je rozděleno zhruba 95 % alokace kraje a podpořeno přes dvě stě projektů.

Stejný postup, tedy diagnóza území z veřejných dat, poctivý test výchozích představ a teprve potom návrh řešení, se dá zopakovat pro kterýkoli kraj či region. Srovnávací základna pro všech 206 správních obvodů existuje rok po roce, takže diagnostická část netrvá roky, ale týdny. Pokud stojíte před podobným vyjednáváním nebo před strategickým dokumentem, na kterém závisí peníze, ozvěte se nám. Začíná se daty, která už existují.