Podívali jsme se na 35 800 pracovních inzerátů z celého Česka. Čtyři z pěti hledají levnou pracovní sílu, specialistu nebo řídící pozici jen zhruba každý devátý. Jaké lidi dnes nabíráme, taková země tu bude za dvacet let.
Struktura poptávky po práci je nejupřímnější dokument o tom, jakou ekonomiku si Česko objednává. Z vytěžených nabídek míří 61,7 % na provozní a řemeslné pozice s mediánem mzdy kolem 27 800 korun, dalších 18,3 % na pomocné a nekvalifikované práce za 22 400. Odborné a technické profese tvoří 9 % a řízení se specialisty 10,9 % s nabízenou mzdou kolem 42 000. Mezi špičkou a dnem nabídky je 19 600 korun měsíčně. Čtyři z pěti inzerátů v zemi hledají práci, ze které se těžko platí hypotéka a ještě hůř budoucnost.
Že na tom záleží, ukazují data o kvalitě života. Obvody s živou nabídkou práce mají průměrný index 4,55, obvody, kde se prakticky nenabírá, 3,77. Nabídka práce je tep města.
Férová poznámka k datům, inzeráty nejsou celý pracovní trh. Specialisté se často hledají přes známé a headhuntery, dělnická místa se kvůli fluktuaci inzerují opakovaně, takže skutečný poměr bude o něco milosrdnější a ve struktuře zaměstnanosti je podíl kvalifikovaných profesí vyšší. Inzeráty měří především to, kde se lidé točí. Jenže právě tok náborů rozhoduje, kam se struktura posune, a ten směr je jednoznačný.
Vedle objemu rozhoduje i to, co se nabízí. Dnešní inzeráty jsou objednávka ekonomiky na deset let dopředu, protože jaké lidi město nabere, takové služby, školy a příjmy bude mít.
Skladová republika
Proč si objednáváme levnou práci? Protože je nejrychlejší. Hala u dálnice se postaví za rok, přinese stovky míst najednou, dá se u ní slavnostně přestřihnout páska a městu odvádí daň z nemovitostí. Kvalifikovaná pracovní místa vznikají pomalu, po desítkách, a nedají se slavnostně otevřít. Jenže nízkomzdová monokultura je křehká. Je první na ráně automatizaci, netvoří kolem sebe služby a nedrží ve městě absolventy. Město, které vsadilo všechno na sklady, si koupilo zaměstnanost na jednu generaci a problém na dvě.
Hala se postaví za rok a zavře za měsíc. Firma, škola nebo laboratoř se budují dvacet let. Proto stavíme haly.
Kvalifikovaná místa se přitom nedají koupit pobídkou, protože nevznikají tam, kde je levno, ale tam, kde chtějí žít kvalifikovaní lidé. A ti si nevybírají fabriku, vybírají si město. Školy, do kterých mohou dát děti, bydlení, na které dosáhnou, prostředí, ve kterém se dá žít. Město, které chce specialisty, musí být nejdřív město pro specialisty. To je celá záhada, proč se kvalifikovaná práce lepí na pár míst v zemi a jinam ne.
A ještě jeden účet, který se u pásky nestříhá. Levná práce je drahá pro veřejné rozpočty. Nízké mzdy znamenají nízké odvody a nízké daňové výnosy pro obec i stát, a zároveň vyšší výdaje na doplatky, příspěvky na bydlení a sociální síť. Stát tak levnou práci dotuje dvakrát. Jednou pobídkou pro investora a podruhé dorovnáváním mezd, ze kterých se nedá žít. Kdyby se tyhle dvě položky někdy potkaly v jedné tabulce, debata o pobídkách by vypadala úplně jinak.
Co si objednat jinak
Pro města z toho plyne kacířská rada. Přestaňte počítat pracovní místa a začněte je vážit. Když přijde investor, neptejte se, kolik lidí zaměstná, ale jaký bude medián mzdy a co za práci to bude. Sto míst za dvaadvacet tisíc dnes může znamenat velkou úlevu, ale žádnou budoucnost. A v územním plánu si hlídejte, čemu dáváte nejcennější pozemky. Kdo nechá rozvojové plochy zastavět sklady, jen těžko na nich někdy bude mít něco jiného.
Pro stát platí totéž ve velkém. Pobídky vážit přidanou hodnotou, ne počtem míst, a mířit je tam, kde práce chybí, ne tam, kde je slib nejlevnější. A hlavně pochopit, že největší průmyslová politika země se nejmenuje pobídky, ale školství. Země, která nechá vzdělávací šance záviset na PSČ, si nemůže objednat ekonomiku specialistů, protože si je nevychová.
Sto pracovních míst za dvaadvacet tisíc hrubého není rozvoj města. Je to konzervace chudoby s kolaudačním razítkem.
Každý pracovní inzerát je malý hlasovací lístek o tom, jaká země tu bude za dvacet let. Letos na jaře jich Česko odevzdalo 35 800 a čtyři z pěti zněly pro levnou práci. Nikdo to nerozhodl, nikde se o tom nehlasovalo, prostě se to sečetlo. Přesně tak vypadá budoucnost, kterou nikdo neplánuje. Objedná se sama.
Jan Havránek
Zakladatel AQE advisors a autor projektu Obce v datech. Přes dvacet let pracuje s daty měst a obcí, od rozpočtů přes strategie po kvalitu života. Věří, že dobrá samospráva začíná ochotou podívat se pravdě do očí.